Známe to všichni - čas od času si dáváme předsevzetí. Chceme s něčím přestat, s něčím začít. Každopádně se nějak vylepšit. A většina z nás se čas od času potká s neúspěchem. A leckdy se cyklíme.
Co s tím? Možností je vícero. Dnes se chci podívat na to, čemu říkám "cesta nejmenšího odporu". Začneme drobnými návyky, činnostmi, ke kterým nepotřebujeme nic shánět. Můžeme tedy začít klidně hned teď.
Na začátek nevymýšlíme nic příliš obtížného ani časově náročného, pokud hrozí, že to dlouhodobě nevydržíme. (Např.: Od zítřka budu denně půl hodiny číst, půl hodiny se učit slovíčka, denně popíšu 3 strany a ještě se přihlásím do kurzu! Haha, to známe. Do měsíce, ne-li dřív, se takové předsevzetí rozpadne...)
Jde o to vytvořit si (mini) návyk, který bude prvním schodem na našem schodišti k úspěchu. Základem jsou jednoduché splnitelné návyky, které zvládneme i v hektických dnech. Zlepšovat a přidávat můžeme pak. Tady jde totiž i o to, mít ze sebe dobrý pocit. Tím se obvykle zvýší motivace a sebedůvěra, že když jsme zvládli první schod, dáme i další.
Zkoušejme, vyhodnocujme, změňme, co nefunguje. Zkusme něco jiného.
Někdy stačí málo, abychom si vytvořili návyk, třeba změnit denní dobu. Nemáme-li večer energii nebo zapomínáme-li, možná se nám bude dařit lépe hned ráno. A odměnou nám budiž i dobrý pocit z vykonaného po zbytek dne.
Jít cestou nejmenšího odporu.
Rozptyluje nás telefon? Než vzdorovat pokušení, raději ho nemějme chvíli u sebe. Svádí nás některé aplikace? Můžeme je smazat, nebo alespoň schovat do složek, ať nejsou na očích. Zapomínáme číst, i když jsme si to předsevzali? Nechme si knihu na očích, i kdyby to znamenalo mít ji otevřenou v kuchyni na stole...
Nicméně, jsou životní etapy, kdy to opravdu nejde. Kdy toho máte dočasně nad hlavu a byl by to jen stres navíc, bez valných výsledků. Pak je opravdu lepší chvíli počkat, pokud na tom pracovat nemusíte. Setrvává-li však taková situace dlouhé roky, je to taky k zamyšlení.
Nechť se nám všem daří posouvat se k lepší verzi sebe sama a mít z toho procesu radost! ☺
留言