Aneb všímej si a poznávej sám sebe a z toho pak vycházej.
"Until you make the unconscious conscious, it will direct your life and you will call it fate." (Carl Jung)
Začala jsem zhurta? Nebojte, dnes nepůjdeme tak hluboko, jak by se z Jungovy myšlenky mohlo zdát. Podíváme se na posun v jazykové vybavenosti a co nám v něm může bránit. Mnozí jste si již stáhli Balanční kruh, který jsem pro vás vytvořila, a tak jste se možná s nějakou sebereflexí již setkali.
Ze zkušenosti vím, že úspěšní studenti, kteří k jazyku dostatečně nepřičichli už v dětství, mají strategie. A jejich strategie vycházejí nejen z obecných doporučení, ale i ze sebereflexe a znalosti sama sebe. Jistě, rozhodně není od věci se řídit i doporučeními úspěšných a vyzkoušet ledasco. Ale pak i pozorovat. Funguje mi to? Kdy mi to funguje? Potřebuji si to poupravit?
Dnes se však nebudeme dívat na konkrétní strategie a tipy, protože těch je všude na internetu hafo - jak se říká u nás na Ostravsku - a nějaké i najdete i zde na blogu. Dnes se zamyslíme nad tím, z čeho vlastně vycházíme. Ostatně, když dočtete do konce a nezůstanete jen u čtení, ale podniknete i akční kroky na konci článku, je vysoce pravděpodobné, že se vám bude dobře nastavovat plán.
Asi víte, že základem úspěšné a dlouhotrvající změny může být pozorování. Chceme-li pracovat na sobě, tak sebepozorování a z toho plynoucí sebepoznání. Čím více se budeme udržovat v bdělosti a všímat si svých emocí, myšlenkových pochodů, a tím pádem i chování, tím lépe se můžeme poznat. A tím efektivněji pak se sebou pracovat, nejen co se učení jazyka týče.
Jako účinný nástroj se mi jeví psaní. Naše myšlenkové pochody jsou totiž hlubší, když píšeme, než když si jen tak přemýšlíme. Taktéž nelze opomenout, že většinu věcí zapomínáme, čemuž se dá předejít poznámkami, ke kterým se lze vracet.
Osvědčuje se zapisování postřehů, na jejichž základě se obvykle rýsují možná řešení. Je třeba si na otázky dávat upřímné odpovědi. Zde je pár příkladů:
Co konkrétně se chci naučit/změnit?
PROČ to (X) chci? Jaký je můj (ne cizí) důvod?
Jak se budu cítit, až se X stane?
Co budu dělat, až X dosáhnu? Co se stane pak?
Co mi brání, abych dělal/a Y?
Co potřebuji, abych udělal/a změnu?
Kdy jsou nízké / vysoké šance, že udělám Y?
Ve kterou denní dobu mám největší šanci na úspěch? V jakém prostředí?
Co mi pomůže, abych vytrval/a u změny?
Kdo by mi mohl pomoci?
Co mě rozptyluje?
Co mě podporuje a motivuje?
Jak se cítím, když (ne)udělám Y?
Jak vnímám sám/sama sebe, když (ne)dělám Y?
Mám dost času a klidu, abych se (alespoň občas) mohl/a dostat do stavu plynutí ('flow')?* Pokud ne, co mohu udělat proto, abych ten prostor občas měl/a?
Jaké již dostupné zdroje mohu využít?
Čím mohu začít již dnes? Tj. jaký je nejbližší akční krok?
atd.
Nuže. A teď ten první akční krok:
Začněte nad těmito (i jinými otázkami) přemýšlet s tužkou nad papírem. Pište. Pište. Pište.
Fakt to myslím vážně. Pište.
Anebo vůbec nepište! Ha, to je ale obrat v rétorice, co?
Možná jste totiž úplně jiný typ a jste úspěšní, když se do věcí vrhnete po hlavě a začnete bez prodlev jednat a nepřestanete po prvních pár týdnech. A uvědomění vašeho proč a strategie máte v hlavě. To už musíte vědět vy sami. Berte to jen jako návrh, který nemusí sedět každému. Nicméně, ze zkušenosti bych řekla, že písemná reflexe následovaná akcí bývá nejúčinnější.
Ať už jdete jakoukouli cestou - systematickou či nesystematickou, vytrvalou či více impulsivní a méně konsistentní - je to v pořádku. Každému opravdu vyhovuje něco jiného a vyvíjí se to i během života. Základem však je, a na tom si s dovolením trvám, zkoumání toho, jak to máte vy sami a co vám funguje. Hodně zdaru! ☺
*Dostat se do stavu plynutí, kdy jste zcela pohlceni aktivitou, plně soustředěni a nevnímáte potřeby těla jako je hlad nebo žízeň je důležité, abychom se nejen učili, ale měli z toho i radost.
Výkonní lidé se naučili se do tohoto stavu dostávat. Je důležité se odříznout od rozptylujících prvků.
Kommentarer