Dnes existuje tolik přístupů k výuce jazyka, mnohdy od sebe dosti odlišných, že se v tom nejeden laik i profesionál ztrácí. Některé vybízejí mluvit hned od začátku, jiné počítají s dlouhou tichou fází, kdy žák/student jen nasává a zatím se nevyjadřuje. Některé staví na překladu, jiné se proti němu vymezují, některé vyzdvihují nezáměrné osvojování, jiné sází na vědomé učení. No, zkrátka, výběr je převeliký. A jak už to bývá, není od věci si vzít od každého něco a jít zlatou střední.
Když si však uvědomíme, jak se jazyk učí malé děti, musí nám být jasné, že je třeba začínat s poslechem a jen tak s ním nepřestávat. (Leda že bychom se spokojili s psanou formou jazyka a stačilo nám umět číst a psát.)
Učení v pozdějším věku má svá specifika a nefunguje zcela stejně jako u dětí, ale mnohé máme společné. Jsem propagátorkou intenzivního poslechu od samého začátku, a to jakéhokoli autentického materiálu, pokud nemáme k dispozici něco zjednodušeného. Není nutné, abychom rovnou rozuměli tomu, co hraje, i když to samozřejmě povzbudí. Ze začátku pomůže jakékoli souvislé mluvené slovo. Čím přirozenější, tím lepší. A několikrát denně chvilka!
Díky intenzivnímu poslechu si totiž zvykneme na melodii jazyka a co se zpočátku zdá jako nerozluštitelný shluk slov, se nám postupně začne rozpadat na fráze a slova. Po několika týdnech poslechu si začneme všímat i opakujících se slov, význam některých vyvodíme. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že není ani nutné se v úvodní fázi poslechu a seznamování se s jazykem 100% soustředit. Čím uvolněnější u toho budeme, tím lépe. Neměla by to být otrava, nemělo by nás to zatěžovat. Jedině tak totiž zajistíme, že to nevzdáme po pár dnech.
Proč ale poslouchat něco, čemu možná ani nerozumíme? Je to vůbec k něčemu?
Uvedu dva důvody, ale určitě byste našli více:
1) Nasajeme melodii a rytmus jazyka a až se budeme cítit připraveni mluvit, budeme znít mnohem, věřte mi, mnohem přirozeněji, než kdybychom si intenzivní poslechovou fází neprošli. Budeme přirozeněji důrazovat slabiky i slova ve větách a některé hlásky instinktivně nevyslovíme, aniž bychom vědomě věděli proč. Podvědomě však budeme mít naučeno, že prostě např. C ve španělštině nebo CH v angličtině neexistují. Protože jsme je neslyšeli.
2) Až si osvojíme základní slovní zásobu, budeme lidem snáze rozumět, a ústní domluva pro nás nebude takový strašák. Náš sluch na cizí jazyk bude již více či méně adaptován. Pravděpodobně nezpanikaříme a nezablokujeme se.
Není možno mít výbornou výslovnost, aniž bychom měli naposlouchány stovky hodin různých (ideálně rodilých) mluvčích z různých komunikačních situací.
Kromě poslechu to chce i vědomý nácvik, ale o tom zase jindy.
__________________________________
Příklady z praxe táhnou, tak se podělím o svůj:
Když jsem se na gymplu snažila sama naučit trochu francouzštiny před cestou do Paříže, poslouchala jsem u žehlení a úklidu nahrávky. Jednalo se o praktické fráze každodenního života. Písemnou formou jsem se zabývala jen okrajově; potřebovala jsem se hlavně domluvit i s těmi, co by angličtinou vůbec nevládli. Holt chytré telefony tehdy neexistovaly a co jsme si nenašli před cestou doma a nepoznačili na papír, to jsme neměli a museli se spolehnout na pomoc místních. Nutno říct, že mi to na místě velmi pomohlo, byť jsem uměla jen cca 60 slovíček a pár vět. Podstatné bylo, že jsem těchto pár slovíček a frází dokázala rozklíčovat, i když na mě někdo mluvil. A o to nám přece jde - porozumět si.
Pro nácvik porozumění proto vnímám jako základní věc co nejčastěji něco v cílovém jazyce poslouchat. A pro výbornou výslovnost taktéž.
Dnes už není třeba jezdit do ciziny, ani se nutně obklopovat cizinci doma (i když to samozřejmě učení velmi napomůže).
Vydejte se na Spotify, které nemá tolik reklam jako YouTube, a zkuste hledat podcast s tematikou, která vás zajímá. Dobře funguje si ve slovníku či překládači klíčová slova přeložit a pak hledat rovnou v cílovém jazyce. Záhy vám Spotify/YouTube začne nabízet podobný obsah, a dostanete se tak k většímu množství materiálu. Využijte tyto algoritmy. Hledejte nahrávky rodilých mluvčích v neutrálním, spíše spisovném jazyce (tj. vyhněte se nevhodnému slangu).
Abych si ověřila, že je to opravdu tak snadné, jak píšu, právě jsem si tímto způsobem našla během pár sekund pohádku a epizodku z podcastu o vaření, obojí ve swahilštině.
Tak vzhůru do toho! I kdybyste kromě denního poslechu cizího jazyka u nějaké manuální činnosti nedělali nic jiného, věřte mi, že v horizontu několika měsíců se posun projeví.
A pro ty, co rádi poslouchají hudbu a španělštinu, jsem vytvořila tento playlist o 106 skladbách, abyste mohli posluchat o 106 ☺ a poznat nové interprety zpívajíc "en español".
Comments